 |
| Plakát filmu zdroj obrázku ZDE |
Celestinské proroctví je román amerického spisovatele Jamese Redfielda, z roku 1993, který se stal bestsellerem a podle něhož byl natočen stejnojmenný film. Kniha vypráví o fiktivním starodávném rukopise, proroctví, nalezeném v Peru. To prostřednictvím jednotlivých vhledů ukazuje duchovní proměnu, kterou se může lidstvo ubírat a kterou si uvědomuje čím dál tím více lidí. Podle proroctví se nic na světě neděje bezdůvodně, všechno má svůj význam. Podle něj je celý svět tvořen energií, kterou má i každý člověk, a o kterou by se lidé neměli okrádat. Hovoří rovněž o schopnosti řídit se intuicí a o tom, že by si lidé měli uvědomovat náhodné souvislosti a jevy. (zdroj ZDE)
Dále bude modrou kurzívou uvedeno přesné znění jednotlivých vhledů tak, jak jsou popsány v knize (v příručce k Celestinskému proroctví) a k nim uveden můj komentář. Tento článek tedy slouží jako jakýsi rychlokurz celým posláním Celestinského proroctví.
1. Vhled: KRITICKÉ MNOŽSTVÍ
V naší civilizaci dochází k novému duchovnímu probuzení, k probuzení způsobenému tím, že kritické množství jedinců prožívá svůj život jako duchovní vývoj, jako cestu, po které nás vedou tajemné souvislosti, koincidence a náhody.
Jinými slovy první vhled pojednává o tom, že lidé začínají vnímat svůj život jako něco víc než pouze - narození, studium, práce, nashromáždění majetku, výchova dětí, důchod, smrt... Postupně se jeden po druhém otevírají vesmíru a jeho zákonitostem a přestávají být zaslepeni konzumem a systémem. Snaží se přijít na to, jaký je smysl jejich života a co vše člověk může dokázat odprostí-li se od stresu, každodenního shonu, materialismu, zaslepenosti, atd. Úplné pochopení prvního vhledu se prokazuje tím, že si člověk začne hledat vlastní pravdy a nevěří slepě tomu, co mu servírují například média. Člověk si zkrátka uvědomí, že je něco víc, než jen tělo z masa a kostí, které má omezené datum spotřeby... a že každý zde má svůj úkol, své poslání.
2. Vhled: PRODLOUŽENÁ PŘÍTOMNOST
Toto probuzení představuje vytváření nového úplnějšího světového názoru, který nahrazuje náš pět set let starý zájem o světské přežití a pohodlí. Ačkoli tato technologická předpojatost byla významným historickým krokem, naše nové chápání životních koincidencí nám ukazuje skutečný smysl lidského života na této planetě a skutečnou povahu vesmíru.
Abych přiblížila podstatu tohoto vhledu, je potřeba se vrátit zpět v naší historii o cca 1000 let do období Středověku. V těchto dobách zde panovala tvrdá ruka křesťanství, která se vyznačovala například kasírováním peněz od lidí za odpuštění jejich hříchů (tzv. odpustky), šířením různých dogmat a jediných pravd, tvrdým odmítáním svobodomyšlenkářských či vůbec jakýchkoli jiných názorů než těch "křesťanských". Hlavní vliv na myšlení celé populace měli tedy zejména mocní hodnostáři křesťanské církve. Životy lidí byly podřízeny myšlence, že se musí řídit jakýmsi božím plánem tak, aby jim byla posmrtně umožněna spása (či v případě porušení božího plánu a božích nařízení - zatracení). To, co tedy bylo v rozporu s božím plánem se považovalo za pokušení ďábla. Všechny dobré jevy a události (plodná úroda, zdravé dítě, atp.) se staly, protože tomu tak Bůh chtěl - byla to boží vůle. V opačném případě šlo opět o úklady ďábla (neexistovaly tedy pojmy jako nemoc, počasí, geologické síly, štěstí, náhoda, atp.). Toto bylo přesvědčení tehdejší populace. Byly to stavební kameny jejich chápání vnějšího světa, které byly předávány z generace na generaci. Lidé naprosto věřili všemu, co tvrdili kněží.
Ovšem tato situace netrvala věčně. V období 14. - 15. století začaly vycházet najevo mnohé nepravosti, kterých se církevní hodnostáři dopouštěli (odpustky za mnoho peněz, porušení slibu čistoty, atd.) a veřejnost vůči těmto alarmujícím skutečnostem již nemohla být slepá. Najednou se lidem rozpadlo jejich přesvědčení, ve kterém byli po pokolení vychováváni, jako domeček z karet. Lidé nevědí kdo jim nyní má pomoci k jejich spáse a zda-li je vůbec nějaká šance na spásu, zda to není jen pouhý výmysl těchto bezpáteřních kněží... No, zkrátka se najednou vynořilo stovky otázek, na které nebyly odpovědi a lidé nevěděli na koho se se svými dotazy obrátit, vždyť ti, kteří se vydávali za prostředníky mezi lidem a Bohem, konají zlo a proto se jim již nedá věřit. Lidé se proto začali hromadně bouřit a vyžadovat ukončení vlády kněží nad lidskými osudy. Tyto události tak daly za vznik novým církvím a také byla od teď možnost, aby měl každý člověk přístup k Bibli a mohl si tak Písmo Svaté vyložit dle svého vlastního uvážení.
Ve stínu mnoha nezodpovězených otázek o životě, zákonitostech přírody či vesmíru panovala ve světě atmosféra velmi rozpačitých a zoufalých emocí plných nejistoty (kdo je zodpovědný za všechno dobré, když už ne Bůh? A kdo stojí za vším zlým, když už ne ďábel? Co teď?). V tomto okamžiku začíná Novověk - nárůst vědců, demokracie, nedůvěra k papežské i královské autoritě... Lidé začali zpochybňovat to, co jim do teď bylo předkládáno jako samozřejmé a oni to tedy za samozřejmé považovali. Začali se domáhat odpovědí na své otázky. A tak bylo vysláno několik lidí ("výzkumníků") do světa, aby hledali odpovědi. Než se ale navrátí, začínají lidé důvěřovat vědě a všemu, co bylo vědci empiricky doloženo. A tak se dostáváme k tomu, jak lidé přecházejí od duchovna k materialismu... Výzkumníci měli složitý úkol - odpovědět např. na to proč tu jsme a co je naším údělem, jaký smysl má náš život a jak to vše zapadá do vesmíru a souvislostí, atd. - je zřejmé, že jejich návrat tedy nebyl okamžitý. Proto se lidé shodli na tom, že jelikož se výzkumníci doposud nevrátili se zprávou o naší skutečné duchovní situaci, začnou se, mezitím, co budou čekat, zabydlovat v tomto novém světě - začínají pracovat na zvýšení prosperity a své životní úrovně a také na pocitu jistoty (nejsou vám tyto hodnoty povědomé i v dnešním 21. století? - tak teď už víte odkud tento trend máme:) - celý život myslíme na to, jak co nejvíce zvýšit svoji životní úroveň a jakmile požadované úrovně dosáhneme, chceme ještě vyšší úroveň a pak ještě víc a víc a víc... je to ale skutečná spokojenost? Tak moc jsme se snažili uspokojovat hlavně materiálně naše potřeby až se to stalo naším jediným smyslem a cílem života a tak jsme postupně zapomněli na to, že čekáme na výzkumníky a jejich odpovědi!).
Zkrátka jsme úplně ztratili sami sebe a svoji duchovní jistotu a za jakou cenu? - Za vytváření světské bezpečnosti...
3. Vhled: ZÁLEŽITOST ENERGIE
Dnes si uvědomujeme, že nežijeme v materiálním vesmíru, nýbrž ve vesmíru dynamické energie. Všechno existující je polem posvátné energie, kterou jsme schopni vnímat. Navíc my lidé můžeme přenášet svou energii soustředěním pozornosti žádoucím směrem (,,kam jde pozornost, tam jde energie"), čímž ovlivňujeme ostatní energetické systémy a zvyšujeme množství koincidencí v našem životě.
Přenášení energie je hezky znázorněno ve stejnojmenném filmu Celestinské proroctví (i když tento film se svým zpracováním, bohužel, nevyrovná zdaleka knize, což mě zklamalo, i tak jej doporučuji shlédnout, ale raději až po přečtení knihy). Daleko dříve před tím, než jsme se slepě začali soustředit pouze na materiální stránku světa, jsme byli schopni energie (aury) kolem lidí i věcí vnímat běžně - nebylo to nic výjimečného. O tuto schopnost jsme se ochudili a ochuzujeme sami, na čemž má taky svoji zásluhu věda, která postupně odstraňovala ze světa vše co je nejisté, hmatatelně neprokazatelné a esoterické. Pochopením tohoto vhledu budeme zase opět schopni tuto zázračnou schopnost cvičit a postupem času si ji opět osvojit. O energiích se zmiňoval ve svých výzkumech i Albert Einstein, cituji z knihy Celestinské proroctví: ,,...změny ve skutečnosti pramení ze dvou hlavních oblastí, z kvantové mechaniky a z objevů Alberta Einsteina. Celé Einsteinovo životní dílo mělo ukázat, že to, co vnímáme jako pevnou hmotu, je většinou prázdný prostor s nějak uspořádanou energií, která tím prostorem probíhá. To se vztahuje i na nás samotné." Tudíž vše kolem nás a včetně nás je uskupení energie.
Vnímání této energie vyzařující ze všeho by mělo začít nejprve zvýšenou citlivostí ke kráse - stromy, květy, obloha, atd. - to vše začneme vidět jakoby jinýma očima, budeme při pohledu na to cítit krásný pocit, jako když se najednou nabýjíte energií... Dle knihy lze energii nejlépe vnímat zejména při východu a západu slunce (prozatím to nemám ale úplně ověřené vlastními zkušenostmi). Dále je zde uvedeno, že tuto energii snáze vnímají lidé, kteří se živí zejména zeleninou a ovocem, které si ale sami vypěstují (takže žádné s chemicky upravené potraviny z obchoďáků, GMO, atd.), a ti, kteří omezují masité výrobky a maso všeobecně (čímž nikoho nenutím k vegetariánství).
Postup k vidění energie popisovaný v knize je následující: Dejte k sobě špičky ukazováčků a jako pozadí mějte modrou oblohu (třeba si venku lehněte do trávy, nebo na lavičku, apod.). Pak ukazováčky od sebe pomalu oddělujte, dokud od sebe nebudou vzdáleny cca 2 centimetry. Svůj pohled zaměřte na prostor mezi ukazováčky, ale nesnažte se plně zaostřovat, ba naopak spíše rozostřujte (měňte tendence rozostření, pohrajte si s tím) a ukazováčky opět trochu přibližujte a oddalujte zas do stejné vzdálenosti. Měli by jste spatřit proužky energie, které více nebudu specifikovat, aby jste si pouze nevsugerovali, že něco vidíte:) Pro stoprocentní efekt by jste měli pokus realizovat v přírodě, daleko od města a jeho rušivých elementů (wifi, tv vysílání, atd.) a vypněte si mobil nebo jej sebou do přírody vůbec neberte (na co taky, že?:))
Foto z filmu Celestinské proroctví:
V knize jsou pak uvedeny další postupy, ale to už spíše pro pokročilejší, takže nezbývá, než knihu přečíst.
Dále je zde konstatováno, že vnímání energie je záležitostí probuzení spících receptorů, které má každý a tudíž i šanci vidět energie má každý.
Jakmile začnete vnímat energie, pak by se vaše porozumění fyzickému světu mělo rychle transformovat - budete dávat více přednost potravě, která je naplněná touto přirozenou energií (žádné chemicky zdevastované jídlo), uvědomíte si, z kterých míst energetická pole vyzařují nejvíce (lesy), kde naopak méně (města).
Jinými slovy - lidé se izolují od toho, co je nám odnepaměti přirozené - příroda. Pakliže se cítíme slabí, deprimovaní atd., tak se to odráží i na lidech, kteří s námi žijí a jsou s námi v každodenním kontaktu (např.: vy se cítíte hrozně vystresovaně a váš spolubydlící je plný života a nadšení - avšak po pár minutách/hodinách strávených ve naší přítomnosti se jeho energie "vyrovná" s tou vaší. Je to asi jako když máte šálek horkého čaje, který necháte stát v pokoji - jeho teplota se za nějakou dobu vyrovná s teplotou v pokoji, tak je to i s energiemi.) - to se ovšem děje na nevědomé bázi... člověk, který byl předtím šťastný ani vlastně neví, kam se ta jeho radost vytratila..
4. Vhled: BOJ O MOC
Lidé se příliš často izolují od většího zdroje energie a cítí se pak slabí a nejistí. Abychom energii získali, nutíme druhé, aby nám věnovali pozornost, a tím energii. Když se nám daří lidi takto ovládat, cítíme se mocnější, ale druhé to oslabuje a často nám odporují. Boj o lidskou energii je příčinou všech mezilidských konfliktů.
Jinými slovy - lidé se izolují od toho, co je nám odnepaměti přirozené - příroda. Pakliže se cítíme slabí, deprimovaní atd., tak se to odráží i na lidech, kteří s námi žijí a jsou s námi v každodenním kontaktu (např.: vy se cítíte hrozně vystresovaně a váš spolubydlící je plný života a nadšení - avšak po pár minutách/hodinách strávených ve naší přítomnosti se jeho energie "vyrovná" s tou vaší. Je to asi jako když máte šálek horkého čaje, který necháte stát v pokoji - jeho teplota se za nějakou dobu vyrovná s teplotou v pokoji, tak je to i s energiemi.) - to se ovšem děje na nevědomé bázi... člověk, který byl předtím šťastný ani vlastně neví, kam se ta jeho radost vytratila..
Vědomé vysávání energie z jiných lidí je nebezpečné a nedoporučuji to, víc se k tomu vyjadřovat nebudu.
Kniha popisuje, že se lidé odjakživa snažili svůj "energetický deficit" napravit psychologickou krádeží od jiných lidí, a to v nevědomém soupeření, které je základním stavebním kamenem všech mezilidských konfliktů na světě.
K dalším vhledům nejsou uvedeny mé vlastní komentáře, je tedy na každém, zda si ostatní vhledy prostuduje v knize sám, či ne:)
Nejistota a násilí končí, když začneme prožívat vnitřní spojení s božskou energií ve svém nitru, spojení popisované mystiky všech kultur. Pocit optimismu - živosti - a neustálý pocit lásky jsou měřítkem tohoto spojení. Máme-li tyto pocity, je naše spojení skutečné. Nemáme-li je, pak je toto spojení jen předstírané.
K dalším vhledům nejsou uvedeny mé vlastní komentáře, je tedy na každém, zda si ostatní vhledy prostuduje v knize sám, či ne:)
5. Vhled: POSELSTVÍ MYSTIKŮ
Nejistota a násilí končí, když začneme prožívat vnitřní spojení s božskou energií ve svém nitru, spojení popisované mystiky všech kultur. Pocit optimismu - živosti - a neustálý pocit lásky jsou měřítkem tohoto spojení. Máme-li tyto pocity, je naše spojení skutečné. Nemáme-li je, pak je toto spojení jen předstírané.
6. Vhled: PŘEKONÁNÍ MINULOSTI
Čím více jsme ve spojení, tím ostřeji si uvědomujeme ztrátu tohoto spojení - obvykle ve stresových situacích. V takových situacích si můžeme všimnout, jakým způsobem okrádáme druhé o energii. Jakmile si tuto manipulaci uvědomíme, stane se naše spojení stálejším; objevíme svou vlastní cestu, své vlastní poslání a způsob, jakým můžeme přispět světu.
7.Vhled: ZAPOJENÍ DO PROUDU
Pochopení našeho individuálního poslání dále posiluje proud záhadných koincidencí, které nás vedou k cíli. Nejdříve hledáme odpovědi na otázky; pak nás sny a intuice dovedou k odpovědím, které nám synchronicky poskytne moudrost druhého člověka.
8. Vhled: MEZILIDSKÁ ETIKA
Výskyt rozhodujících koincidencí můžeme zvýšit, budeme-li se snažit povznést každého člověka, s nímž se setkáme. V romantických vztazích si však musíme dávat pozor, abychom neztratili své vnitřní spojení. Snaha o povznesení druhých je obzvlášť účinná ve skupinách, kde každý vnímá energii ostatních. U dětí je to velmi důležité v zájmu jejich bezpečí a růstu. Tím, že vnímáme krásu v každé tváři, povznášíme druhé na úroveň jejich nejmoudřejšího já a zvyšujeme tak pravděpodobnost, že uslyšíme synchronické poselství.
9. Vhled: VZNIKAJÍCÍ KULTURA
Zatímco všichni naplňujeme své duchovní poslání, budou technologické prostředky k přežití plně automatizovány a my se budeme moci soustředit na svůj synchronický růst. Budeme dosahovat stále vyšších energetických stavů, až se nakonec naše tělo změní v duchovní formu a tato dimenze existence se spojí s existencí posmrtnou, která ukončí koloběh narození a smrti.
Žádné komentáře:
Okomentovat